Druhy skla

Křišťálové sklo (draselnovápenaté sklo - český křišťál)

  • Obsahuje 72% SiO2 a polokřišťál s 80% obsahem SiO2.
  • Vyrábí se tavením sklářského písku s potaší a vápencem.
  • Je tvrdší, hůře tavitelné, lesklé a stálé.
  • Je vhodné pro výrobu chemického a stolního skla. Vyrábí se z něho předměty dekorativní a umělecké.
  • Náhradou části potaše vzniká sodnodraselnovápenaté sklo, které se nejčastěji používá pro výrobu levného stolního skla.

 

Olovnatý křišťál (anglické sklo, draselnoolovnaté sklo)

  • Obsahuje 24% oxidu olovnatého.
  • Tento typ skla se připravuje tavením sklářského písku s potaší (uhličitan draselný) a oxidy olova.
  • Sklo je měkké, dobře tavitelné s vysokým leskem, lámavostí a rozptylem světla.
  • Zdobí se bohatým broušením. Vybroušené a vyleštěné se používá v bižuterii a jako ověsy na lustry.
  • Oxid olovnatý lze částečně nebo úplně nahradit oxidem barnatým, zinečnatým nebo sodným, čímž vznikne sklo známé jako křišťálové, které má však menší brilanci než olovnatý křišťál.
     
Boritokřemičité sklo
  • Obsahuje oxid boritý.
  • Je velmi odolné proti teplotním změnám a vůči chemikáliím.
  • Používá při výrobě laboratorního skla i varného nádobí pro domácnosti.
  • Dále se z něj vyrábí skleněné vlákno - jak spřadatelné nekonečné vlákno (technické textilie, výztuhy), tak vlákno izolační.

 

Křemenné sklo

  • Čistý oxid křemičitý tavený ve vakuu při teplotě kolem 2000 °C.
  • Sklo je vhodné na laboratorní přístroje.
  • V elektrotechnickém průmyslu se používá jako izolační hmota, dále pro výrobu osvětlovacích výbojek a různých aparatur.

 

Vodní sklo

  • Jedná se o taveniny alkalických křemičitanů.
  • Používá se k impregnaci papírových tkanin, ke konzervaci vajec, jako plnivo do mýdel a k ochraně a sanaci přírodního kamene.
  • Nejvíce se využívá jako pojivo kyselinovzdorných tmelů, žáruvzdorných materiálů a nástřiků pro protipožární ochranu konstrukcí nebo geopolymerů.

 

Sodnovápenaté sklo (francouzské sklo)

  • Obsahuje 60 až 80 % SiO2.
  • Vyrábí se tavením sklářského písku se sodou a vápencem.
  • Jedná se o nejběžnější druh skla. Používá se na výrobu plochého skla, lahví, sklenic a běžného stolního skla.
  • Pro větší odolnost vůči povětrnostním vlivům se do něj přidává malé množství oxidu hlinitého a boritého.

 

Speciální skla

  • Jsou to skla vyráběná v malém objemu.
  • Složení skloviny se výrazně mění podle požadovaných vlastností konečného výrobku.
  • Může jít např. o speciální boritokřemičité výrobky, optická skla, skla pro elektrotechnologii a elektrotechniku, obrazovky, výrobky z taveného křemene, sklokeramika a glazury, bezpečnostní skla (dopravní prostředky), vrstvené skla s plasty nebo tvrzená bezpečnostní skla (při rozbití vytvoří drobné tupohranné úlomky, které nezpůsobí vážnější zranění)