Výroba a tvarování skla

Suroviny k výrobě skla 

Základem pro výrobu skla je směs surovin. Tato směs se nazývá kmen.

Mezi základní suroviny patří:

1. sklářský písek (oxid křemičitý), který lze částečně nahradit oxidem boritým (borax)

2. vápenec (uhličitan vápenatý), který se dá nahradit dolomitem

3. soda (uhličitan sodný)

4. potaš (uhličitan draselný)

5. skleněné střepy, které se přidávají až v 50% množství, protože urychlují tavící proces a výroba je hospodárnější.

Mezi pomocné suroviny patří:

1. čeřicí látky - mají za úkol odstranit bublinky a nečistoty z roztavené skloviny a zároveň sklovinu promíchávají a homogenizují (např. dusičnan sodný a sloučeniny arzénu).

2. odbarvovací látky - odstraňují nežádoucí zabarvení skloviny – barvy se vzájemně vymyjí.

3. barvicí látky (různé soli a oxidy kovů) - slouží k obarvení skla např.: mangan obarví sklo na fialovo, kobalt na modro, měď na modrozeleno a zlato rubínovočerveně.

4. zakalovací látky - vytvářejí ve skle jemně rozptýlené částice, které brání přímému prostupu světla a vyvolávají neprůzračnost skla, např. kryolit, kostní moučka, mastek.

5. glazury (emaily) - slouží se ke zdobení povrchu výrobku malováním. Používají se lehce tavitelná nebo olovnatobokřemičitá skla (průsvitná, krycí, barevná, bílá) nebo různé kovy. 

Výroba skla

Sklovina se taví v sklářské peci při teplotě 1200-1500 °C, boritokřemičité sklo při teplotě až 1630 °C a křemenné sklo okolo 2000 °C. Po roztavení se dále vyčeří, případně odbarví, obarví, zakalí. Neroztavené části se na hladině skloviny sbírají v podobě sklářské pěny (sklářská žluč). Řídká sklovina se nechá vychladnout na teplotu 700-1000 °C, při této teplotě se začíná s tvarováním skla.

Tvarování skla 

1. Foukání - je ruční nebo strojní. Při ručním foukání se používá sklářská píšťala a sklovina se tvaruje pomocí forem. Co skleněný výrobek, to originál. Strojní foukání se provádí na složitých sklářských automatech různých typů. Foukáním se vyrábí běžné užitkové sklo.
2. Lití - žhavá sklovina se lije na hladkou litinovou desku licího stroje, která je vymezena latěmi určující tloušťku skla. Po latích přejíždějí hladicí válce. Vychlazené tabule skla se poté brousí a leští. Takto upravené sklo se používá zejména na výkladní skříně. Na výrobu těchto skel se používají ty nejčistší suroviny.
3. Válcování - sklovina vytéká z vanové pece mezi chlazené vodorovné válce, které ji vyrovnávají v desku. Tabule pak prochází chladicí pecí a z obou stran se brousí a leští. Při válcování lze do tabulí vtlačovat vzor nebo vkládat drátěné pletivo. Zavedením této techniky ploché tabulové sklo značně zlevnilo.
4. Tažení - nejběžnější způsob výroby plochého skla. Z roztavené skloviny se vytahuje nekonečný pás vzhůru dvojicí azbestových válečků. Vychladlý pás se řeže na tabule, prokládá papírem a balí do latění. Vyrábí se tak hlavně slabší okenní tabule, sklářské trubky nebo tyče.
5. Plavení - moderní technologie výroby. Je používána hlavně při výrobě zrcadlového skla, kdy vláčný pás skloviny je veden z vanové pece přes lázeň roztaveného cínu. Tím se dosáhne dokonale hladkého povrchu skla. Odpadá tak broušení a leštění.
6. Lisování se používá především pro výrobu dutého skla. Používá se tvárná sklovina, která dokonale vyplní formu. Lisy se používají ruční, poloautomatické a automatické. Lisuje se hlavně sodnodraselné sklo a v menší míře také olovnaté sklo (olovolis).

Chlazení skla

Po vytvarování se přechází k chlazení skla. U skla není přesně vymezen bod tuhnutí, resp. bod tání. Charakteristickou vlastností skla je jeho různá tuhost či tekutost při různých teplotách. Chlazení skleněných výrobků se provádí v chladicích pecích postupným snižováním teploty.